Jméno / odeslat anonymně
Opište prosím kontrolní kód "2952"
:-):-D:-D:-P:-O:-(:-B:-/:-o;-)B-):-X>-)]-|[-][-]love
ahoj Markétko Gratulujeme dodatečně k miminku a rada tak ja jsem říkala v sekci připravte si plán prostě to chce všechno naplánovat samozřejmě že se vám ho nepovede pořád dodržovat ale když se o to budete snažit tak to pujde smiley Janík už je dost velkej aby jste ho do toho zařadila taky a mohla se věnovat Vítkovi a taková hra tří kluků s velkou stavebnicí pro mě může bejt zábava klidně na dvě hodiny a máte čas v tu chvilku i na sebe pokud si budete chtít popovídat email na mě máte tak písněte Věra
Tak jsem se sem konečně dostala , 9.10.2008 se nám narodilo to překvapení s váhou 4030g a mírou 52cm, jmenuje se Vítek, takže už mám doma 4 syny . Dnes, už má 9450g a 68,5cm, jsou mu 4měsíce, asi chce dohnat bráchy smiley Manžel si dělá srandu a říká, že místo dvojčat budeme mít trojčata smiley no, jestli takhle poroste dál, tak asi jo. Nevím, jak ta vaše dvojčata, ale z těch svých jsem často dost na nervy. Nějak nechtějkí poslouchat, až když na ně zakřičím a to mě nebaví, bolí mě z toho hlava smiley nevím si s tím rady. Ale, už si spolu více vyhrají a už se tolik nehryžou, i když se pořád perou, nebo po sobě něčím hází, či se vzájemně tlučou. Myslím, že se jim věnuji víc, než jsem se věnovala nejstaršímu (možná jsem to už zapomněla) Oni by byli spokojený, kdybych si s nima celý den jen hrála a četla..jenže kdy bych pak měla uvařit oběd, nakojit Vítka, udělat s Janíkem úkoly ........? Jsste tu i zkušenějkší mamky, nemáte nějakou radu? Markéta
Markéta
Markétko taky gratuluji,přeji aby se narodila ta vytoužená holčička a byla zdravoučka a to samé samozřejmě klukům.Přečtěte si článek dvojčata starší sourozenci,je to psáno ze života,jestli můžu tak můj soukromý názor....to zvládnete když jste stihla dvojčata ,zvládnete i další miminko a kluci ty si vyhrajou sami a když jim budete věnovat čas mezi tím co miminko bude spinkat tak se to obejde i bez žárlivých scén.Držíme všichni palce a přeje šťastné a spící miminko Věra a škubánci smileysmiley
tedy Markéto ,také smekám a držím palce .A uvidíš ono to nějak pujde,ten nejstarší je jistě velký pomocník a držím palce aby to byla ta holčička .No přiznám se ,že chápu tvoje obavy ,já bych měla uplně stejné 4 děti není dneska sranda,ale zase život máme jen jeden a mít spostu dětí je to nejkrásnější na světě.Až se narodí tak klukum budou skoro dva roky a to už jsou o poznání samostatnější .Tak držím pěsti a hodně štěstí.jarkasmileysmileysmiley
jajasindy
Ahoj Markéto,tak teda klobouk dolu!!!!!gratuluji k dalšímu miminku a moc a moc přeji holčičku!!!Jsi dobrá mamina tak to určitě vše zvládneš!smileydržíme palečky aby nevolnosti brzy odešli.Věra
Dovolím si přidat další svůj příspěvěksmileyKlukům už je 15měsíců, František má za sebou i první svoje šití(roztrhl si obočí, když na něho spadla židlička smiley)3 stehy, je kouzelné pozorovat jak si spolu "povídají" , řehtají se a vyvádějí lumpárny. Bohužel se i někdy perou, kvůli hračce, místu a tak. Oba se snaží mluvit, jen "máma" jim nějak nejde, "táta" říkají velmi dobře, pak taky "ham". Jen v noci se stále často budí, pořád je kojím, celkem to unavuje, ale nechci jim to brát. Navíc jsem opět těhotná, velmi nás toto těhotenství překvapilo, ani jsme nečekali (já si v duchu ještě jedno přála, ale tak za rok), že by se nám po těch všech peripetiích takhle zadařilo a samo, bez jakéhokoliv přičinění lékařů. Takže nastávají další otázky, jak tohle všechno zvládnu? Spousta lidí na mě kouká jako na blázna, ale snad by tam mělo být jen jedno, další dvojčata, po tak krátké době, to bych asi opravdu nezvládla, už tak to bude záhul. Nevím jak s kojením kluků a pak miminka, hlavní samozřejmě bude miminko, věřím, že by šlo kojit tři děti, však chlapci, už to mají jen tak jako přídavek na přilepšenou, třeba jim to přestane chutnat a chtít už pak nebudou, ale jak to bude, až budu muset do porodnice? Mimi čekám, až na říjen, ale všechny víte, jak strašně rychle čas s dvojčaty letí..... Kdyby mi aspoň nebylo pořád tak zle smiley hned by se to snášelo lépe, ale za mimi jsem vděčná (doufám, že to bude holčička). Dívám se na to tak, že se to mělo stát, mimi si nás vybralo a jde do toho s námi, i když to rozhodně nebude jednoduché (ani finančně).
Markéta
Po šesti letech marného snažení jsme nakonec přistoupili na IVF a to se na druhý pokus zadařilo. Docela jsem z toho měla obavy, jak budu zvládat dvě děti najednou, kojení, mazlení,...Už mám syna (11.12.1997), tak jsem věděla co je to za práci mít mimi, ale dvě ? Těhotenství jsem měla vysoce rizikové, první asi čtyři měsíce, jsem nemohla nic , než ležet, jakmile jsem něco zkusila, třeba žehlit, hned jsem začla slabě krvácet, takže zase hned do postele a ležet.Bylo mi i dost zle, zvracela jsem několikrát denně, bolelo mě pak už i dýchat, hrůza :-(. Ale ten pocit, že v sobě konečně nosím svoje vytoužené mimi, mě posiloval, abych to vše vydržela. Když ustaly nevolnosti, tak zase přišly bolesti břicha, myslela jsem, že to dělají děti, jak se tam natahují, ale v sedmém měsíci, mě z toho doktor vyvedl, že to teda v žádném případě není dětma, ale že to jsou kontrakce, ihned do nemocnice. Tam zas tvrdili , že mi nic není, ale já tam raději zůstala, ono se ukázalo, při měření, že to přece jen kontrakce jsou, vydrželi jsme to do konce 36.týdne a 26.11.2006 se kluci císařským řezem narodili.Nechala jsem si dát epidurál, abych mohla být "u toho" a bylo to super.Strach jsem měla, ale stejně to bylo úžasné, mohla jsem děti vidět hned po porodu, tatínek byl za dveřma, tak je taky hned viděl.První se narodil Matoušek 3000g a 48cm, minutu po něm František 3015g a KP, tak ho doměřovali, až později, tak měl taky 48cm. Na porodnici nerada vzpomínám, měla jsem pocit, že broučkům ubližují, nutili je do příkrmů, hlavně Matouška, ten tolik nevypil, pak to stejně všechno vyblinkal a bolelo ho bříško, dokonce měl i tuhé "hovínko", sestry tam byly příšerný a těch 10dní, co jsme tam strávili, bylo nekonečných. Dost jsem tam z toho všeho brečela, jak nemám ráda ty hloupé tabulky, kde je dáno kolik a jak často by dítě mělo pít ! Copak mi dospělí, taky jíme všichni stejně? Bolel mě ten pohled na to dítě, když byl "postaven" v postýlce a vše , co do něj narvali, zase teklo ven.

Doma bylo vše v pohodě, kluci , oba plně kojený, krásně přibývali. Kojila jsem, jak bylo potřeba, oba najednou i zvlášť a na několik způsobů.Plně jsem je kojila do konce šestého měsíce , pak jsem začala přikrmovat zeleninkou a postupně zařazovala ovoce atd. Kojím stále, hlavně v noci, jsem dost unavená, ale nechci jim to brát, měla bych výčitky svědomí ( staršího syna jsem kojila dva roky a on by tenkrát ještě chtěl, já to ukončila a doteď si to vyčítám)Takže jsem připravená kojit je tak dlouho, dokud budou kluci chtít.Co se týče jejich vývoje, ten měsíc ze začátku, byl dost znát, potřebovali ho dohnat, takže první úsměv se objevil , až na přelomu druhého a třetího měsíce, to se pak najednou vše změnilo a začli se rozvíjet jako děti donošené stejného věku. Matoušek dokonce, už na konci čtvrtého měsíce se uměl přetáčet na bříško, na sedmi pak lezl po čtyřech a začal se i stavět, taky se posadil, Fanoušek se na sedmém teprva začal přetáčet na bříško, on ale zase více rostl, má sedm zubů, Matouš jen čtyři. Nyní Matouš sedí, leze po čtyřech a chodí kolem stolu, židlí apod., stojí a drží se jen jednou rukou, vyleze na schod.František se plazí(ale velmi rychle), leží na boku(místo sedu), už se i vyšplhá do kleku, někdy i do polostoje(to znamená, že nestojí vzpřímeně), ale pak s sebou práskne a to je řev.Zato lépe jí, dokáže si už ukousnout z piškotu a i větší kousky kouše, to Matouškovi to tolik nejde. Jsou to moje zlatíčka, všichni tři ! Jsem moc šťastná, že je mám, ještě bych teda ráda holčičku, tak uvidíme....
Markéta
11.02.2009 19:40:38
havrankovakocka

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (8893 | 34%)
Ne (8583 | 33%)
KDYŽ DĚTI NEDĚLAJÍ NIC,
DĚLAJÍ NEPLECHU.
H.Fielding
Jsme rádi,že jste Nás přišli navštívit.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one