Poznatky jak to asi funguje mezi dvojčaty první dva roky

Dokud jsou maličký,tak bych řekla,že je mezi nimi vztah spojující je,jen tím teplem a přítomností někoho kdo je blizoučko u nich,jako maličký miminka jsem je samozřejmě kojila dohromady a bylo krásně vidět že jakmile jeden byl nakojený a již nejedl tak v tu chvilku i druhý přestal jíst,když jsem je položila na postel tak na nich bylo vidět jak je něco táhne k sobě ty jejich maličkatý hlavičky se vždycky otočili na tu správnou stranu.


Jakmile začali vnímat,tak mi dospělí jsme ti co jim dávají jíst,oblékají je,tulí se k nim a pomůžou od špinavých plen a tím pádem Nás milují,ale nepokoušejte se je rozdělit v tu chvilku jsou jako květinka bez vody (příklad klukům byli čtyři měsíce,když byl Jakub poprvé pořádně marod a museli jsme do nemocnice na kontrolu,den před tím tam s Námi byl i Jiřík,ale teď jsme potřebovali jet rychle a tak Jiřík byl s Kačenkou a se mnou doma,ten maličký chlapeček cítil,že se děje něco špatného a plakal celí,ty dvě hodiny co Kubík nebyl doma,jakmile se manžel s malým vrátil tak se uklidnil a chudák vysílením usnul,nevím jak je to možné,ale manžel říkal,že kubík byl celou dobu taky divný.)


Když poprvé sáhli na hračku a byli si s ní schopni hrát přišla doba tichého domlouvání,kolikrát se mi stalo,že jsem seděla u nich na zemi a koukala jak se pokouší dosáhnout na hračku,kterou měli od sebe daleko,protože to byli oba lenoši a nechtělo se jim lézt,tak Jirka přišel na to ,že když se rozhoupe tak může válet sudy a tak bylo neustále vidět Jiříčka jak válí sudy a Kubíčka ,který v klidu leží a čeká až mu brácha hračku dá. A ten maličký troubík Jiříček se neustále plazil a plazil a válel aby Kubíčkovi tu hračku dodal,neboť když jí nedostal tak spustil takovou hudbu že i já mu jí šla dobrovolně dát.....
Jejich období ticha se přeneslo i do doby, kdy už stáli a pomalými krůčky se pokoušeli zdolávat trasy přes byt a zpět ,k tomu se přidali různé posunky a a zvuky a náhle si chlapci rozuměli aniž by museli mluvit a tak jim,absolutně nikdo nerozuměl,ani slovo ,jejich komunikace byla tak dokonalá,že i já ,která jsem s nimi byla od rána do noci,jsem nevěděla o čem je řeč.
Čím víc se zdokonalovala jejich chůze tím větší byla i komunikace mezi nimi, už nešlo o nahodilou hru posunku, jejich grimasy i pohyby byly stále více a více dokonaleji propracovány a sledováním jejich pohybu si občas myslíte, že koukáte na jedno a to samé dítě.

I jejich duševní a psychický stav je asi na stejné notě,neboť když se nám Kubíček sesypal a skončil na ARU s Jiříčkem nebyla kloudná řeč,ten chlapec se mi před očima během dvou dnů totálně rozpadnul,přestal jíst pít odmítal mluvit a dokonce i chodit začal zas lezt po čtyrech a choval se jak malé miminko stále na někom vysel a chtěl chovat všechno si pokoušel vybrečet a nebo vztekem vymoct,během dvou dnů se jeho zdravotní stav zhoršil na tolik že jsme byli hospitalizováni v nemocnici a okamžitě mu nasadili kapačky. Když odpojili Kubíčka přendali mi ho na pokoj v tu chvilku se Jiřík začal chovat normálně začal pomalu zas jíst a pít a dokonce se i smát ....jen s Kubíkem byl problém koukal na mě skoro přes prsty jako kdybych mu já ublížila bylo to strašný,ale ty dva to hrozně moc sblížilo.

Jejich chování do dvou let bylo přiměřené jejich věku každý dostal své vlastnosti do vínku a těmi se řídil Jiříček byl ten hodný trouba co vše udělal a Jakoubek byl ten vychytralý co vždy věděl jak zapůsobit.

Druhý třetí rok
Již mají rozděleny svoje vlastnosti a svojí povahu a je to na nich na první pohled vidět

 Jiříček je ten hodný,ten co vždycky všechno zvoře a ten co za všechno vždycky může,ale taky i ten co pobral IQ a ví co a jak udělat a jak si s tím poradit,jen ty ručičky jsou takový trošku leví na normální věci,kreslit moc neumí,pracovat s plastelínou taky ne,ale dáte mu puzzle a celého ho složí, do vkladaček strká věci jako by se nic nedělo a  autíčko které se dá rozložit a složit vám složí jako by nic a stačí jen jednou ukázat.

Jakub je ten vychytralý  komik co na to jde přes řeči úsměv a a gesta,jde mu velice dobře kreslení ruce má na tom správném místě takže i modelína se pod nimi tvaruje alespoň do nějakého tvaru, zato  když mu dáte puzzle tak s nim po 5 vteřinách šlehne o zem s tím,že ho to nebaví a ani stádo volů ho nedonutí aby to udělal...ty jeho oči a ty gesta když má něco udělat už ve svých třech letech to byl vychytralý chlap, který ví  co a jak,aby o kolo  něj  všichni skákali (sedí a ty jeho smutný oči na  tom nešťastným obličeji vyzařují to jak je hrozně smutný z toho že si musí uklízet pokoj,takhle tam sedí a tak jeho natvrdlá sestra lítá po pokoji a uklízí protože Kubíček je nešťastný,že nemůže najít mašinku Tomáše...)
Stojí proti vám kouká vám do očí v ruce má ukradený bonbony,ale do očí vám tvrdí že on je nevzal že to byl Jirka nebo Kačka a že mu je dali,ví že dostane dvakrát,za to,že si něco bere,co nesmí a za to že lže,ale stejně to udělá prostě mu to za to stojí, je schopný navést Jiříčka,aby si sám šel pro bonbony a pak mu je klidně vzít (Jiříček pak většinou přijde s pláčem že mu Kubíček sebral bonbony)
Jméno / odeslat anonymně
Opište prosím kontrolní kód "4491"
:-):-D:-D:-P:-O:-(:-B:-/:-o;-)B-):-X>-)]-|[-][-]love
MÍ DVOJČATA

Naši chlapci mají svůj maličkatý život rozdělený na tři etapy dobrá -špatná -zlobivá

-nemocná

Dobrá etapa ráno vstávají s úsměvem na tváři celou dobu mě pusinkují a hladí mě je to bomba třeba celej tejden nezlobí neustále za mnou chodí dělají tuli tuli a pořád mi chodí pomáhat dokonce i hračky v pokoji si uklízejí prostě nádhera tak by to mělo být pořád těch pár hodin jejich života si vždycky užívám ve velkým mazlím se s nimi lochtám je hrajeme si různé hry které je dokonce i moc baví

a dokonce jsou schopni se se mnou i učit je to prostě idylka

Špatná etapa ráno vstávají s kyselým obličejem snídaně jim nechutná když se je snažím rozesmát tak poslouchám nech mě neci pokud po nich náhodou něco chci tak mám smůlu a nehnu s nimi ani výpraskem ani doprošovaním v takový dny je radši nechávám byt čert ví co by mi ještě řekli

Zlobivá etapa všude všechno demolují co můžou rozbijou a kde můžou co provést to se jim povede

poslouchaj mě asi tak jako když řeknete kočce lehni jenom prostě je někam zavřít a pokud možno tu místnost vypolistrovat aby si neublížili stačí že se ohrožují navzájem

Nemocná etapa je nejhorší a po jejím konci sbírám síly abych jí rozchodila většinou to začíná maličkou rýmou prostě nic moc a večer najednou nemůžou dýchat brrrrrrrrrrrrrrrrrrrr v tu chvilku bych klidně brala dvě předešlé etapy najednou

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (8893 | 34%)
Ne (8583 | 33%)
KDYŽ DĚTI NEDĚLAJÍ NIC,
DĚLAJÍ NEPLECHU.
H.Fielding
Jsme rádi,že jste Nás přišli navštívit.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one