JAKÉ POPLATKY NÁS ČEKAJÍ
Od 1. ledna 2008 budou v českém zdravotnictví zavedeny čtyři základní typy poplatků:
30 korun za návštěvu u lékaře
(různých odborností a také psychologa a logopeda)
30 korun za výdej léku na předpis
90 korun za návštěvu pohotovosti
60 korun za den pobytu v nemocnici
(a některých dalších zařízeních)

POPLATEK ZA NÁVŠTĚVU U LÉKAŘE

Hned v úvodu zdůrazněme zásadu, že tento třicetikorunový
poplatek je možné vybírat pouze za takovou
návštěvu, při které bylo provedeno takzvané
klinické vyšetření lékařem. Současně platí hned několik
výjimek, kdy se poplatek nehradí, jde zejména o preventivní
prohlídku, laboratorní a diagnostická vyšetření a dále
pak některé zvláštní případy – na všechny tyto výjimky
vás upozorníme v další části této kapitoly.
Aby nedocházelo k nejasnostem, ministerstvo poskytlo lékařům
výklad, k jakým úkonům či kontaktům může v ordinaci dojít,
ale není je přitom možné považovat za klinické vyšetření, a tudíž
v takové situaci vybírat poplatek.
Co je klinické vyšetření? Je to vyšetření, které naplňuje obsah komplexního,
cíleného, kontrolního nebo konziliárního vyšetření a je vykázáno
příslušnými výkony v dané odbornosti podle takzvaného Seznamu
výkonů. Lidově bychom klinické vyšetření mohli označit jako řádnou
prohlídku pacienta lékařem, tedy nikoliv pouhé letmé „přejetí pohledem
od stolu“.

Kdy a kde se poplatek 30 korun za návštěvu HRADÍ

» praktického lékaře
» dětského lékaře
(správně řečeno praktického lékaře pro děti a dorost)
» ženského lékaře
(gynekologa)
» ambulantního specialisty
(správně terminologicky se mu říká lékař poskytující
specializovanou ambulantní zdravotní péči, jedná se o celé
spektrum různých odborností lékařů)
» klinického psychologa
» klinického logopeda
» zubaře
(pozor na odlišnou definici vyšetření – viz dále)

K tomu je třeba připojit tři důležité poznámky:
1. Poplatek 30 korun se vztahuje i na vyžádané klinické vyšetření,
to znamená, že pokud půjdete například k praktickému
lékaři a ten vás doporučí k ambulantnímu specialistovi, zaplatíte
30 korun jak při návštěvě u praktika, tak potom dalších 30 korun
následně u specialisty. Samozřejmě jenom za předpokladu, že
návštěva je provázena provedením klinického vyšetření.

2. Poplatek 30 korun se vztahuje také na ambulance nemocnic,
a to v pracovních dnech od 7.00 do 17.00 hodin. Po 17. hodině
už nejde o běžnou ordinační dobu, ale o pohotovost (ústavní
pohotovostní službu), na kterou se vztahuje jiný poplatek, a to ve
výši 90 korun (poplatek za pohotovost viz podkapitola D).

 Provozovatel zdravotnického zařízení se však může sám rozhodnout,
že posune běžnou ordinační dobu až za 17. hodinu, a pak se za
návštěvu i po této době platí pouze 30 korun. Provozovatel ale
musí jasně na ambulanci označit, zda se jedná o ordinační dobu
ambulance za 30 korun nebo od 17 hodin již pouze o ústavní
pohotovostní službu za 90 korun (tato povinnost se vztahuje na
všechna zdravotnická zařízení).

Pozor: Pokud je pacient hospitalizován (čili leží v nemocnici)
hradí poplatek 60 korun za den pobytu, ale nehradí žádné jiné
poplatky, tedy ani za vyšetření v ambulanci (situace, kdy si lékaři
oddělení, kde pacient leží, „objednají“ vyšetření u kolegů
například ve specializované ambulanci).

3. Poplatek 30 korun se také vztahuje na návštěvní službu
poskytnutou praktickým lékařem a praktickým lékařem pro děti
a dorost. Lékař může přijet za pacientem přímo domů, nebo ho
může navštívit například v zařízení sociálních služeb.

Na jaké výkony u zubaře se poplatek 30 korun vztahuje? Poplatek
30 korun za návštěvu, při které bylo provedeno vyšetření u zubního
lékaře, se platí, pokud byl současně proveden a vykázán jeden z těchto
výkonů: vyšetření a ošetření registrovaného pacienta, vyžádané vyšetření
odborníkem nebo specialistou, stomatologické ošetření registrovaného
pacienta do 6 let nebo hendikepovaného pacienta, stomatologické
ošetření registrovaného pacienta od 6 let do 15 let, komplexní vyšetření
a návrh léčby onemocnění ústní dutiny, kontrolní vyšetření a léčba
onemocnění ústní sliznice, kontrola léčby ortodontických anomálií
s použitím fixního ortodontického aparátu, nebo jinými postupy než
s použitím tohoto aparátu, cílené vyšetření.

Kdy se poplatek 30 korun za návštěvu NEHRADÍ

Poplatek 30 korun za návštěvu se v ordinacích nevybírá v těchto čtyřech situacích:

1. není provedeno klinické vyšetření
2. jedná se o preventivní prohlídku
3. jedná se o laboratorní a diagnostické vyšetření
4. jde o některé zvláštní léčebné úkony, a to buď takzvanou dispenzární péči
(u vážně nemocných dětí a těhotných žen)
nebo hemodialýzu nebo dárcovství krve

1. Lékař, psycholog nebo logoped neprovede klinické vyšetření,
ale pouze některé jiné výkony. Ono klinické vyšetření jsme si defi
novali výše a rozumíme jím lidově řečeno řádnou lékařskou prohlídku.
Mezi výkony, na které se poplatek 30 korun nevztahuje,
patří například podrobný výpis z dokumentace, nebo potvrzení
žádosti o podporu při ošetřování nemocného člena rodiny, stejně
jako o její ukončení. Zjednodušeně řečeno, protože za klinické
vyšetření není možné považovat vypisování „papírů“, není ani
možné za něco takového vybírat poplatek. To se týká i vystavení
receptu na lék (anebo potravinu pro zvláštní lékařské účely), které
často představuje jenom minimální kontakt lékaře s pacientem.

U žádných preventivních prohlídek se poplatky nevybírají.

Na žádné očkování,
hrazené částečně anebo zcela z veřejného zdravotního pojištění
nebo na očkování placené státem (například v rámci očkovacího
kalendáře), se poplatky nevztahují. Dalším specifi ckým
případem je takzvaná závodní preventivní péče, v jejímž rámci
jsou prováděny i periodické preventivní prohlídky, na ně se také
poplatky nevztahují.

Prevence u dětského lékaře:
» v prvém roce života devětkrát do roka (z toho minimálně šestkrát
v prvním půlroce života a z toho minimálně třikrát v prvních
třech měsících života),
» v 18 měsících věku,
» ve třech letech a dále vždy jedenkrát za dva roky.
Mezi preventivní prohlídky se počítá i vyšetření kyčelních kloubů
kojence.
Prevence u praktického lékaře pro dospělé:
» od 15 let vždy jedenkrát za dva roky, nejdříve však 23 měsíců po
provedení poslední preventivní prohlídky.
Prevence u stomatologa:
» u dětí a dorostu ve věku do 18 let dvakrát ročně,
» u těhotných žen dvakrát v průběhu těhotenství,
» u dospělých jednou ročně.
Prevence u gynekologa:
» při ukončení povinné školní docházky a dále počínaje 15 rokem
věku jedenkrát ročně.

Laboratorní nebo diagnostická vyšetření zahrnují celou škálu
různých úkonů, na které se poplatek 30 korun nevztahuje
– od obyčejného odběru krve až po rentgen nebo magnetickou
rezonanci.

Zvláštní léčebné úkony, se týkají jenom konkrétních specifi
ckých situací u některých skupin pacientů, patří mezi ně:
– dispenzární péče poskytovaná chronicky nemocným dětem
nebo těhotným ženám. To, že je někdo takzvaně dispenzarizován,
znamená, že je z nějakého zdravotně závažného nebo jinak
specifi ckého důvodu zvlášť sledován a evidován a dostává se mu
tedy jisté mimořádné pozornosti. Děti jsou dispenzarizovány od
jednoho roku věku pokud jsou chronicky nemocné a ohrožené
poruchami zdravotního stavu, a to v důsledku nepříznivého
rodinného nebo jiného společenského prostředí. Těhotné ženy
jsou dispenzarizovány ode dne zjištění těhotenství (což prokáží
průkazem pro těhotné). Dispenzarizaci blíže rozvádí vyhláška
ministerstva zdravotnictví, ta také uvádí seznam nemocí dětí,
u nichž se poskytuje dispenzární péče.
Osvobození se týká nejen návštěvy u praktického lékaře, u kterého je pacient registrován, ale také prohlídky provedené kvůli
nemoci, pro kterou je pacient dispenzarizován, ošetřujícím lékařem
– specialistou, kterému praktický lékař svěřil pacienta do
péče. Osvobození se ale vždy týká jenom prohlídek provedených
kvůli příčině (nemoci nebo těhotenství), pro kterou je pacient
dispenzarizován. Pokud těhotná žena bude ošetřena na chirurgii
se zlomenou nohou nebo navštíví zubního lékaře a nebude se
jednat o preventivní prohlídku, bude poplatky v těchto případech
hradit. Totéž platí při návštěvě dítěte u jiného lékaře, než
je lékař, který ho dispenzarizuje, nebo z jiné příčiny, než pro
kterou je dispenzarizován, tam budou jeho rodiče nebo zákonný
zástupce poplatek hradit.

 hemodialýza, včetně peritoneální dialýzy (jak už jsme uvedli
výše, výjimka neplacení poplatku se týká pouze samotné hemodialýzy
a nikoliv hemodializovaných),
Co je hemodialýza? Hemodialýza je léčebná metoda nahrazující
základní funkci ledvin, kterou je očišťování krve od zplodin látkové
přeměny. Princip této metody je založen na dialýze.

– vyšetření lékařem transfuzní služby při odběru krve, plazmy
nebo kostní dřeně (respektive krvetvorných buněk) – opět stejný
přístup jako u hemodialýzy - dárci krve si hradí všechny poplatky
za stejných podmínek jako ostatní pojištěnci, pouze při úkonech
spojených se samotným darováním krve jsou povinnosti hradit poplatky ušetřeni.


Na jednom receptu může být buď
jeden lék za poplatek 30 korun nebo
maximálně dva léky za poplatek
2 x 30 korun = 60 korun (plus doplatky)

Jedna položka
Počet balení (3 balení) – 30 korun
Jedna položka
Počet balení (1 balení) – 30 korun

Opakovaný recept
Lékař může pacientovi, který trpí chronickou nemocí a musí
si často nechat předepisovat své obvyklé léky, vystavit takzvaný
opakovaný recept.

KDY SE POPLATEK 30 KORUN ZA VÝDEJ LÉKU NEHRADÍ

» vydávání léků předepsaných na recept,
avšak nehrazených z veřejného
zdravotního pojištění (například
antikoncepce), nebo pokud lékař na receptu
vyznačí „hradí pacient“
» vydávání léků, jejichž výdej není vázán na
lékařský předpis

Podobně logicky lze ale dovodit i opačnou situaci: poplatek
30 korun za výdej léku hrazeného z veřejného zdravotního
pojištění se hradí i v případě, že recept byl předepsán při
poskytování péče, která poplatku nepodléhá (například jestliže
lékař v rámci dispenzární péče o těhotné ženy budoucí
mamince předepíše železo nebo kyselinu listovou).

Na rozdíl od léků, takzvané zdravotnické prostředky (například
různé pomůcky, vozíky, prostředky pro inkontinenci apod.)
zákonodárci do „poplatkové“ legislativy nezahrnuli. Z toho
plyne, že za vydávání zdravotnických prostředků předepsaných
na poukaz ani za vystavení tohoto poukazu se nehradí žádný
regulační poplatek.
Zaplacení poplatku 30 korun za výdej léku
Pacient musí zaplatit ihned, popřípadě ihned spolu se zaplacením
doplatku na lék (přichází v úvahu v případě, že lék není plně, ale
jenom částečně hrazen z veřejného zdravotního pojištění) a to
v lékárně (nebo výdejně léků, kterou lékárna provozuje).

Jak se vyhnout poplatku u levného léku?
poplatky.
Mohou nastat dva případy:
1) Lék je pouze na lékařský předpis, pak požádejte lékaře ať na receptu
vyznačí „hradí pacient“. Ušetříte 20 korun, protože nemusíte hradit
poplatek za výdej léku.
2) Lék je volně prodejný, ale lékař ho může předepsat. Právě tady
se plýtvalo s penězi veřejného zdravotního pojištění, protože
si lidé chodili pro recept jenom proto, aby lék dostali „zadarmo“.
Nyní se jim vyplatí jít rovnou do lékárny, protože ušetří 50 korun,
neboť nemusí hradit ani poplatek za výdej léku ani poplatek za
návštěvu u lékaře.

POPLATEK ZA POHOTOVOST

Za pohotovostní službu hradí pacient poplatek ve výši 90 korun, týká se to:

» ambulantní pohotovostní služby
včetně pohotovostní služby poskytované
zubními lékaři anebo pohotovostní služby,
která je poskytována u pacienta doma
» ústavní pohotovostní služby (pohotovost
v nemocnici) v sobotu, v neděli nebo ve
svátek a v pracovních dnech v době od 17.00
do 7.00 hodin, přičemž se poplatek hradí jen
v případě, že nedojde k následnému přijetí
pacienta do nemocnice

Pozor: Na výdej léků při lékárenské pohotovostní službě se
poplatek 90 korun nevztahuje, ale samozřejmě, že se během této
pohotovosti platí 30 korun za výdej léku na předpis, pokud je
hrazen z veřejného zdravotního pojištění.
Zaplacení poplatku 90 korun za pohotovost
Ihned ve zdravotnickém zařízení nebo podle dohody s tímto
zařízením.
Pokud lék stojí například 10 korun, je škoda, aby jste platili zbytečně

POPLATEK ZA POBYT V NEMOCNICI


Každý pobyt kohokoliv z nás v nemocnici je spojen nejen s čerpáním samotné zdravotní péče, ale také
„spotřebováním“ určitých doprovodných nákladů. Pokud bychom byli ve stejný čas doma, spotřebovávali
bychom energie, prali a uklízeli, utráceli za jídlo a přitom všem by u nás nestál nikdo, kdo by nám byl
schopen kdykoliv s čímkoliv na špičkové profesionální úrovni pomoci. Jako symbol těchto nákladů byla
stanovena částka pouze ve výši 60 korun za každý den strávený:


» v nemocnici, v odborných
léčebných ústavech, v léčebnách
dlouhodobě nemocných
(LDN) a na lůžku následné péče, nebo

» v lázních
(komplexní lázeňská péče) nebo

» v dětských odborných léčebnách
nebo v ozdravovnách

Tento poplatek se NEPLATÍ:

» pokud je pacient „na propustce“

» při poskytování jednodenní péče
na lůžku

» jedná-li se o pobyt pacienta
ve stacionáři

Stejná pravidla platí i pro pobyt průvodce dítěte, je-li mu tento
pobyt hrazen z veřejného zdravotního pojištění (čili i rodič platí
za sebe 60 korun i za dítě 60 korun za den pobytu). Novorozenec
je z hlediska poplatků považován za dítě, jehož rodiče mají stejnou
povinnost platit jako rodiče starších dětí. Ve smyslu placení
je za lůžko považován také inkubátor, jinými slovy rodiče mají
povinnost za dítě v inkubátoru poplatek za den pobytu také
uhradit. Stejná pravidla jako na rodiče se vztahují i na zákonného
zástupce dítěte.
Den, ve kterém jsme do nemocnice přijati (nebo jiného zařízení,
uvedeného výše) a den, ve kterém bylo poskytování zdravotní
péče v této nemocnici ukončeno, se počítá jako jeden den.

Zaplacení poplatku 60 korun za pobyt
Pacient nebo zákonný zástupce a také jeho ubytovaný průvodce
musí uhradit poplatek v celkové výši dané počtem dní strávených
ve zdravotnickém zařízení, a to:
» nejdéle do 8 kalendářních dnů po propuštění z ústavní péče
v případě, že hospitalizace byla kratší než 30 dní,
» vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce v případě,
kdy je pacient umístěn ve zdravotnickém zařízení po
dobu delší než 30 dní.