První pocit bezmoci jsem zažila,když ty dva byly ještě v bříšku,nevím jestli to napíšu správně,ale dostala jsem toxoplasmosu,mé naděje na dvě krásný zdraví děti,byly najednou tabu.Skoro měsíc a půl jsem čekala zda budu muset na potrat nebo mé děti přežijí,mé těhotenství náhle získalo jiný náhled,už jsem nepřemýšlela o tom,že mám v břiše dva živé plody,že je to to nejkrásnější co může být,jen jsem si říkala,nepřilnout, nemyslet,tenkrát to byl nejdelší měsíc a půl,který poznamenal můj život,když přišla zpráva,že je vše v pořádku a že děti jsou zdravý,plakala jsem jak malé dítě,zbytek těhotenství proběhl v klidu a já byla ta nejšťastnější budoucí matka na světě 
.
.
